D.U.B, nebo také D.U.Bmusic tvoří více jak deset let jádro moravské alternativní hudební scény. Skupina vznikla původně jako hudebně – divadelní společnost, hrající autorskou hudbu prokládanou scénkami, skeči i Cimrmanem. Postupem času začala hudba převažovat a skupině se otevřel širší prostor pro sebeprezentaci. Pro fanoušky natočila dvě demo CD s názvy I, II a nutno dodat, že většina z písniček dávno zlidověla. Třetí řadové CD s názvem „Svačinka“ konečně zabodovalo jak v rozhlasových hitparádách, tak i u kritiky. D.U.B tedy vyrazili na pódia, odkud vládnou nejlépe. „ ..nedokážu přesně charakterizovat styl naší hudby“, říká Ťop – frontman a zakladatel. „ Je to koktejl všech stylů. Namícháme vám funky Mojito, jazzovou Piňa Coladu i rockovou Bloody Mary“..dodává Ťop. Je nutné mu dát za pravdu. Vystoupení D.U.B music bývá elektrizující,.. plné pohody a energie zároveň. Radost z hudby čpí v každém tónu,….a tak není těžké stát se jejich okamžitým fanouškem. Z vlastní zkušenosti….Mladá Fronta 25.3.2007


Ťop - kytara, zpěv

Žabák - basa

Zdenda - bicí

Goofy - zvuk

E.Punch - zpěv
 

Pro fajnšmekry - pod fotkou ukryta nástrojová sestava hudebníka


Hosté


Tadita - zpěv

Jachym - Kytara

Tomík - Saxofon
 

Na co hrajeme

Ťop

Věděl sem to.
.. Už v pradávnu věděl sem, že svůj život zahalím do umění. Pravda, nebylo mi ještě jasné, která že forma umění to bude a zda – li to bude umění s velkým či malým „ U“. Ale tam někde uvnitř jsem se cítil začarovaně. Vzpínalo se to ve mně, kopalo to a muselo to ven. K úděsu rodičů jsem to poprvé vypustil v pěti letech na dětských šibřinkách. Zlidovělá bajka vypráví o nebojácném pětiletém Palečkovi, který se v obleku klauna vytrhnul mamince, předstoupil před orchestr Lojzy Hradílka a poručil si zahrát hit „ Kávu si osladím“. Pětiletý Karel Gott exceloval v kulturním domě! Nikdy nezapomenu na ten první kontakt s publikem, kapelou a otcovou pravačkou která se snažila stáhnout mne z pódia dolů. Jako honorář dostal jsem míč, respekt a jistotu – že v tomhle chci pokračovat. Škola mi pak pomohla zocelit se v umění divadelním. Rok co rok hrával jsem hlavní persónu na školních besídkách a jak narůstalo mé sebevědomí – narůstala i serióznost postav. Na počátku alternoval sem v roli zajíčka. No po pár letech sebral jsem roli lišky spolužáku Vlčkovi a přes Bajaju propracoval se až k velkoroli Kaye v Ledové královně. Moment, kdy Kay políbí Gerdu na ústa budil ve mně v té době takový odpor (spolužačka Sládečková promine), že jsem po premiéře předal know – how zpět Vlčkovi a svůj vztah s divadlem rázně ukončil. Za zmínku snad stojí ještě mé roční působení ve školním orchestru na pozici bubeníka. Nezapomenutelné bylo hlavně moje sólo v písni „Radeckého marš“, při oslavách Svátku Práce. Profesor Nečesaný jej dokonce označil jako „Neskutečné sólo“, neboť orchestr hrál něco zcela jiného než já. Vše naštěstí pohltily kolemjedoucí alegorické vozy. Období dospívání a střední škola – toť naprostý průlom emocí, poznávání a éterismu. Doba, kdy mi můj největší vzor bratr - přenechal roli kytaristy v duu Bratr&Bratr. Sám, ač starší, ..ujal se role bubeníka hrajícího na matrace, neboť já v té době samostudiem objevil první opravdové akordy a vrcholem bylo naladění kytary podle sluchu. Když jsem pak jednoho sychravého poledne zahrál otci Baladu pro Adélku na jednu strunu, se slzou v oku sáhnul do tajného šuplíku pro tisícikorunu a poslal mne, ať si koupím pořádnou „španělku“. On první podpořil můj talent a to i přesto, že uplynuly pouhé čtyři roky od doby, kdy vyhodil bratrovu kytaru ven oknem se slovy „..ještě jednou uslyším brnknutí a příště letíš ty..“ Hodiny a hodiny proseděl jsem pak s kytarou v klíně, abych objevoval nové finesy a zákoutí. Počaly vznikat první písně a texty psané většinou na růžový piják školního sešitu. Bratr ládoval mé ušní bubínky takovým množstvím hudby, že ticho se stalo neznámým pojmem, což mně vůbec nevadilo. Objevení kanadských Rush znamenalo naprostý průlom. Na dlouhé roky cítil jsem se ovlivněn vším, co tahle trojice udělala. Byla to úžasná doba, ve které můj bráška dospěl k názoru, že rocker může být v rodině jen jeden a tak mi koupil za své peníze první elektrickou kytaru. Elektrickou kytaru!!! Věc, o které se mi den co den zdálo, zdroj hluku, lepidlo na ženský, bezedná studna zvuků, nástroj pro který bych v té době zabil i naši kočku ..Byl sem lapen a nebylo cesty zpátky. Pak šlo vše ráz naráz. První aparatura z jedenácté ruky, první booster v krabičce od mýdla, první nástřik první elektrické kytary, druhý nástřik první elektrické kytary, postávání s kytarou po třetím nástřiku před zrcadlem za zvuku milovaných Rush. Měl jsem svůj svět a nechápu, jak jsem mohl vůbec dodělat školu. Prostě se mnou najednou někdo zatřepal, probudil mne a řekl: Blahopřejeme, jste dospělý. Logickou cestou došel sem k názoru, že přehráváním songů oblíbených kapel můžu dobít leda tak můj pokojík, nikoliv svět (hráči revivalu prominou). Veškerá aparatura byla tedy naložena na nosič a převezena k radosti babičky – k babičce. Budoucí rockové impérium bylo zbaveno pavučin, vymeteno, vytřeno a myšy dostaly dvoudenní ultimátum na přestěhování, jinak budou zabity hlukem. Plakáty pokryly mokré stěny, z půdy snesl se stůl a židle a aparatura včetně babičky poprvé zakusily pocit z hraní naplno. Tak zrodilo se studio. Stal jsem se respektovaným kytaristou. V okruhu jednoho kilometru nebyl nikdo lepší a já tak mohl dokazovat svůj kumšt víkend co víkend na pijatykách všeho druhu. Na jedné z nich povšimnul jsem si talentu Rosti „žaby“ Bartla. Jeho talent spočíval v tom, že dokázal sehnat dřevo na oheň kdekoliv a kdykoliv, uměl předpovídat počasí, smrkat do rukávu a hlavně měl smysl pro rytmus. Byl to typický představitel budoucího baskytaristy. Z vlastních zdrojů pořídil sem mu první baskytaru Jolana a zakusil ten famózní pocit – nehrát sám. Ani jeden z nás tenkrát nevěděl, že spolu budeme takhle stávat - on napravo, já nalevo - dalších deset let. Inzerát na vývěsce obchodního domu Baťa pomohl najít bubeníka Roberta „kubrta“ Složila, z famózní formace Kentaur. Hned první zkouška ve třech ukázala, že se naše planety opravdu setkaly. Nikdo totiž nepřišel včas a přesto jsme se opili. Éra studia stoupala strmě vzhůru. Na zkoušky chodilo čím dál více posluchačů, bylo tedy nutné zbourat další a další stěny a zvětšovat a zvětšovat. Moje skupina „bez názvu“ začala hrávat drze rockové hymnusy, pouťové šlágry a pomalu vystrkovaly růžky i moje první protest songy. Jelikož byla naše hudba ještě tuze nevyzrálá, zřídili jsme ve studiu alkoholový bar, který dokázal posluchače udržet v klidu a na místě. Před našim prvním koncertem bylo nutné dojít k názvu. U nohou mi ležel můj přítel z nejvěrnějších: ovčák jménem Dacan. Bylo to bleskurychlá, ale tuze dlouhá myšlenka. Co takhle Dacan U Babičky. Zkrácením se dospělo k názvu, který můj život ..a nejen můj, ovlivňuje doposud. Tak zrodilo se D.U.B. Zrodila se nejen hudební skupina, ale zrodilo se i společenství, které pod názvem D.U.B company existuje dodnes. Nastala éra koncertů, divadel, scének. Bubeníka na červené bubny vyměnil bubeník na zrzavé bubny - Roman „schipowski“ Šipoš, se kterým skupina našla odvahu k natočení demo cd I a II. Říká se, že muzikant nemá poslouchat svoje staré nahrávky. Jen málo přísloví nese v sobě toliko pravdy. Přesto se z těchto dvou hudebních rarit staly bestsellery pro alternativní posluchače. Skupina nabyla neochvějnou pozici mezi autorskými kapelami a koncerty staly se kultem pro jejich živočišnost, náladu a divadelní pojetí. Příchodem zpěvačky Evy „punch“ Kašparové získala kapela poslední kámen do mozaiky - a sice krásu. Její bravurní účast v soutěži Česko hledá Superstár a zmiňovaná krása ( hlavně od krku dolů) udělala z ní,.. potažmo celé kapely ikonu. Neochvějná pozice bubeníka se opět zachvěla a rezavé bubny vystřídaly černé bubny. Na bicí místo usedl Radek „RH“ Hrůza, o kterém se traduje, že je prapraprapravnukem bubeníka z bitvy u Slavkova. Je to první bubeník, který má při hraní zavřené oči…a po hraní taky. Přesto hraje bezchybně!! D.U.B v této době rozšířilo svůj název na D.U.Bmusic, aby se nekrylo s odnoží vyznávající životní styl - D.U.Bcompany.V této sestavě bylo vše připraveno pro natočení opravdového CD. A také se tak stalo. Po půl roce prací přišlo na svět cd Svačinka, které se stalo šlágrem hlavně pro pirátské paliče všeho druhu a vyznání. Skupina si splnila svůj sen a stala se hosty v rádiích i televizi. Svačinka bodovala v hitparádách i na pódiu a budoucnost svítila růžově. Za podivných okolností ale E.Punch skupinu po čtyřech letech opustila a dle posledních zprav jela studovat korán do Mekky islámu – New Yorku. Její mikrofón tedy prozatím osiřel, no jistě ne na dlouho…
Jsem stvořitel D.U.Bmusic. Cítím jak dýchá, jak pláče, jak se umí radovat. Je jako divoké zvíře a nikdo předem neodhadne, co udělá. Umím ho zkrotit, ale mám raději tu živočišnost, to bezvládí. Tady se nepřikazuje, tady se nekřičí….tady rozhoduje srdce. Jako frontman D.U.Bmusic musím prohlásit, že dívám – li se na první řádky do minulosti : jsem šťastný člověk. Je mi potěšením nosit v sobě hudbu - od prvního koncertu s orchestrem Lojzy Hradílka až doposud, je mi potěšením obklopovat se kamarády z hudební branže a zajímavými lidmi s faktorem X., je mi potěšením tvořit s nimi hudbu a souznit, je mi potěšením vidět z pódia zpětnou reakci na mé texty, hudbu, slova., ti nejbližší vědí kterak je ta moje hudební cesta klikatá a plná výmolů,….no zpátky se já pánové a dámy nevrátím. Pavel „Ťop“

Get the Flash Player to see this player.

 
bandzone
myspace
Promotec JCdesign JKV Trading Toom